Wp/grc/Ὕμνος Ῥώμῃ
Ὁ Ὕμνος Ῥώμῃ ὑμνῳδία ἐστί, ἔργον τοῦ Φαύστου Σαλβατόρι (τοὺς στίχους) καὶ τοῦ Ἰακώβου Πουτσίνι (τὴν μουσικήν). Ἐν τῷ 1918 ὁ Φαῦστος Σαλβατόρι, κατὰ τὰ ἴχνη τοῦ Carminis saecularis τοῦ Ὀρατίου, συνέθεκε ὕμνον, τῇ πόλει Ρώμης ἀφιερωμένον, ὡς μέλψων τὴν νίκην τῆς Ἰταλίας ἐν τῷ Πρώτῳ Παγκοσμίῳ Πολέμῳ.
Ῥήματα καὶ μετάφρασις[edit | edit source]
«Roma divina, a te sul Campidoglio,
dove eterno verdeggia il sacro alloro,
a te, nostra fortezza e nostro orgoglio,
ascende il coro.
Salve, Dea Roma! Ti sfavilla in fronte
il Sol che nasce sulla nuova storia;
fulgida in arme, all’ultimo orizzonte
sta la Vittoria.
- Sole che sorgi libero e giocondo
- sul colle nostro i tuoi cavalli doma;
- tu non vedrai nessuna cosa al mondo
- maggior di Roma, maggior di Roma!
Per tutto il cielo è un volo di bandiere
e la pace del mondo oggi è latina:
il tricolore canta sul cantiere,
su l’officina.
Madre che doni ai popoli la legge,
eterna e pura come il sol che nasce,
benedici l’aratro antico e il gregge
folto che pasce!
- Sole che sorgi libero e giocondo
- sul colle nostro i tuoi cavalli doma;
- tu non vedrai nessuna cosa al mondo
- maggior di Roma, maggior di Roma!
Benedici il riposo e la fatica
che si rinnova per virtù d’amore,
la giovinezza florida e l’antica
età che muore.
Madre di messi e di lanosi armenti,
d’opere schiette e di pensose scuole,
tornano alle tue case i reggimenti
e sorge il sole.
- Sole che sorgi libero e giocondo
- sul colle nostro i tuoi cavalli doma;
- tu non vedrai nessuna cosa al mondo
- maggior di Roma, maggior di Roma!»
Μελῳδητὴ μετάφρασις·
«Ὦ δῖα Ῥώμη, σὲ ἐν Καπετωλίῳ,
οὗ αἰώνιος χλοάζει ἡ ἱερὰ δάφνη,
σέ, στερρότητα καὶ ἄγαλμα ἡμῶν,
ἡμεῖς ὑμνοῦμεν.
Χαῖρε, θεὰ Ῥώμη! Σοί προσώπῳ λάμπει
ὁ ἥλιος τέλλων ὑπὲρ τῷ νέῳ χρόνῳ
φοῖβη ἐν ὅπλοις ἐν ὑστάτῳ ὁρίζοντι
ἵσταται ἡ Νίκη.
- Ὦ ἥλιε τέλλων ἄδεσμος φαιδρός τε,
- ἐπ’ ὄχθῳ ἡμῶν ἵππους σου δαμάζε·
- μήποθ’ ὁρῴη μηδαμοῦ ἐν κόσμῳ
- τί μεῖζον Ῥώμης, τί μεῖζον Ῥώμης.
Οὐρανός πᾶς ἐστὶ σημείων πόμπη
Καὶ ἡ εἰρήνη Ῥωμαϊκή ἐστι σήμερον·
ἡ τρίχρωμος [σημεία] ἀνέχει[1] ὑπὲρ νεωρίοις
καὶ ἐργαστηρίοις.
Μῆτερ διδοῦσα τοῖς λαοῖς τὸν νόμον
αἰώνιον ἄκρατον θ’ ὡς τὸν τέλλοντα ἥλιον,
εὐλόγει τὸ ἄρατρον ἀρχαῖον καὶ τὴν ποίμνην
συχνὴν ἣ νέμεται.
- Ὦ ἥλιε τέλλων ἄδεσμος φαιδρός τε,
- ἐπ’ ὄχθῳ ἡμῶν ἵππους σου δαμάζε·
- μήποθ’ ὁρῴη μηδαμοῦ ἐν κόσμῳ
- τί μεῖζον Ῥώμης, τί μεῖζον Ῥώμης.
Εὐλόγει τὴν ἡσυχίαν καὶ τὸν πόνον
ὃ ἀνανεῖται ἕνεκα ἔρωτος,
τὴν ἀνθεμόεσσαν ἥβην καὶ τὴν ὥραν
τῆς καταδύσεως.
Μῆτερ ληιῶν καὶ εὐπόκων ποιμνῶν,
γνησίων ἔργων καὶ φιλοσοφίων,
νοῦνται σὰ τάγματα νικηφόρα οἶκόνδε
Καὶ ὁ ἥλιος τέλλει.
- Ὦ ἥλιε τέλλων ἄδεσμος φαιδρός τε,
- ἐπ’ ὄχθῳ ἡμῶν ἵππους σου δαμάζε·
- μήποθ’ ὁρῴη μηδαμοῦ ἐν κόσμῳ
- τί μεῖζον Ῥώμης, τί μεῖζον Ῥώμης.»
- ↑ Παραλλαγὴ προσαρμοσμένη τοῖς Ἑλληνικοῖς πραγμάτοις· «ἡ φοίνιξ φθέγγεται»