Wp/isv/Vozhodnoslovjanske jezyky

Tutoj kratky članok jest v začetku.

Možete pomogti Vikipediji uveličenjem članka.

Karta vozhodnoslovjanskyh jezykov i dialektov

Vozhodnoslovjanske jezyky sut jedna iz treh glavnyh větv slovjanskyj jezykov, pored zapadnoslovjanskyh i južnoslovjanskyh. One sut govorjene od Vozhodnoj Evropy črěz Siberiju do rosijskogo Dalekogo vozhoda i imajut veče rodnyh nositeljev neželi ostale dvě větvy vkupě.

Vse vozhodnoslovjanske jezyky proizhodet od občego prědka (nazyvajemogo starovozhodnoslovjanskym), govorjenogo v Kyjevskoj Rusi od 9. do 13. stolětja, ktory pozdněje razvětvil se v rutensky jezyk Velikogo knežstva Litvy (takože nazyvajemy starobělorusskym ili staroukrajinskym) i srědnjevěčny russky jezyk, govorjeny medžu drugymi v Velikom knežstvu Moskvy.

Dnešnjego dnja jestvujut četyri sučasne vozhodnoslovjanske jezyky:

• russky
• bělorussky
• ukrajinsky
• rusinsky (po mněnju někojih dialekt ukrajinskogo jezyka)
  • karpatorusinsky
  • panonsko-rusinky (poněkogda uvažany za zapadnoslovjansky mikrojezyk)

Vse vozhodnoslovjanske jezyky sut pisane kiriliceju, ačekoli bělorussky i ukrajinsky takože imajut tradiciju alfabetov osnovanyh na latinici (poslědovateljno bělorusska łacinka i ukrajinska latynka).