Wp/isv/Ꚓ

Ꚓ, ꚓ (tče v Unikodu) jest bukva razširjenoj kirilice, ligatura bukv т i ч, v minulosti upotrěbjena v někojih neslovjanskyh jezykah.
V osetinskom
Bukva ꚓ pojavila se prvy raz v osetinskom alfabetu 1844 g., stvorjenom rosijskym akademikom finskogo proizhodženja Andersom Sjögrenom[1] i ostala v upotrěbě do 1923 g., kogda osetinsky jezyk prěšel na latinsky alfabet. Ona označala ejektivnu postalveolarnu afrikatu [t͡ʃ’], ktora v nynějšej osetinskoj ortografiji piše se dvuznakom чъ.[2]
V abhazskom
V abhazskom jezyku tuta bukva pojavila se prvy raz v 1892 g. v bukvaru Dmitrija Gulia i Konstantina Mačavariani, takože za označenje zvuka [t͡ʃ’].[3] Pozdněje ona byla koristana v azbukah Andreja Čočua i Prěvodničskogo komiteta (početok 20. stolětja).[4][5] V periodu latinizacije tuta bukva byla najprvo zaměnjena na latinsku bukvu ṭ (1926–1928), a potom na bukvu
(1928–1938). V nynějšnjej abhazskoj ortografiji, vvedenoj v 1954 g., tutoj zvuk jest prědstavjeny bukvoju ҷ.[5]
Ꚓ, v protivnosti k mnogym drugym tipično abhazskym bukvam, ne proizhodet od prvoj kiriličnoj azbuky Pjotra Uslara iz 1862 g.; Uslar koristal bukvu
, pozajetu iz gruzinskogo alfabeta,[6] a Myhajlo Zavadsky zaměnil ju na ч̓ v jegovom tipografičnom izdanjue Uslarovoj gramatiky iz 1887 g.
V komi-zyrjanskom i udmurtskom
Bukva ꚓ byla koristana v komi-zyrjanskoj gramatikě i v komi-zyrjanskom slovaru Pavla Savvaitova iz 1850 g.[7][8] Savvaitov opisyvaje ju kako usiljeno ч, sostoječi iz т i ч, izgovorjenyh zajedno, napr. ꚓјукӧр «stado, kuča», іꚓет «maly», віꚓісјны «očekyvati» (v sučasnoj ortografiji: чукӧр, ичӧт, виччысьны).
Grigorij Jegovorič Vereščagin takože koristal toj znak v udmurtskom, dodavajuči, že «on jest neobhodimy toliko dlja lingvističnyh člankov».[9] Jednakože jegovo projekt v daljšem ne našel praktično priměnjenja.
V megrelskom
Bukva ꚓ takože byla koristana v bukvaru megrelskogo jezyka iz 1899 g.:[10]
Galerija
- Osetinsky alfabet Sjögrena (1844)
- Abhazsky alfabet Gulia/Mačavariani (1892)
- Komi-zyrjansky alfabet Savvaitova (1850)

Kodovanje
| Kodovanje | Ꚓ | ꚓ | |
|---|---|---|---|
| Nazva v Unikodu | CYRILLIC CAPITAL LETTER TCHE | CYRILLIC SMALL LETTER TCHE | |
| Unikod | šestnadseterična sistema | U+A692 | U+A693 |
| deseterična sistema | 42642 | 42643 | |
| HTML | šestnadseterična sistema | Ꚓ |
ꚓ |
| deseterična sistema | Ꚓ |
ꚓ | |
Iztočniky
- ↑ Шёгрен, Андрей (1844). Осетинская грамматика с краткимъ словаремъ осетинско-россійскимъ и россійско-осетинскимъ (na russkom). Санктпетербургъ. str. 5–6.
- ↑ Ager, Simon. "Ossetian (ирон ӕвзаг / дигорон ӕвзаг)". Omniglot.com. Data dostupa: 4 dekembra 2015.
- ↑ Гулиа, Д.И.; Мачавариани, К.Д. (1892). Абхазская азбука. Главнѣйшія молитвы и заповѣди на абхазскомъ и церковно-славянскомъ языкахъ (PDF). Тифлисъ. str. 11, 13–14.
- ↑ Ч̆оч̆уа, А.М. (1909). Аԥсуа Анбан, Абхазская азбука (PDF). Тифлисъ: Изданiе Кавказскаго Учебнаго Округа.
- 1 2 Бгажба, Х.С. (1967). Из истории письменности в Абхазии (na russkom). Тбилиси: Мецниереба. str. 69.
- ↑ Услар, Петр (1862). Этнографія Кавказа. Языкознаніе. Абхазскій языкъ (PDF). Тифлисъ.
- ↑ Савваитовъ, Павелъ (1850). Грамматика зырянскаго языка (na russkom). Санктпетербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ. str. 5–6.
- ↑ Савваитовъ, Павелъ (1850). Зырянско-русскій и русско-зырянскій словарь (na russkom). Санктпетербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ.
- ↑ Верещагин, Григорий Егорович (1895). О книгах на вотском языке (na russkom). Вятка: Губернская типография. str. 5–6, 8.
- ↑ М.З. [Myhajlo Zavadskyj] (1899). Мингрельская азбука (PDF) (na russkom). Тифлисъ. str. I, III.
| С ← | Varianty kiriličnoj bukvy Т | → У |
|---|---|---|
|
Т т ( | ||
| Ц ← | Varianty kiriličnoj bukvy Ч | → Џ |
|---|---|---|
|
Ч ч
· Ч́ ч́
· Ч̀ ч̀
· Ч̆ ч̆
· Ч̄ ч̄
· Ч̂ ч̂
· Ч̂ ч̂
· Ӵ ӵ
· Ч̇ ч̇
· Ч̓ ч̓
· Ч҄ ч҄
· Ч’ ч’
· Ч̡ ч̡
· Ч̱ ч̱
· Чꙻ чꙻ
· Ӌ ӌ
· Ҷ ҷ
· Ҷ̈ ҷ̈
· | ||