Jump to content

Wp/isv/Ь

From Wikimedia Incubator
< Wp | isv
Wp > isv > Ь

Ь, ь (rus.: мягкий знак, ukr.: м’який знак, běl.: мяккі знак «mekky znak», bulg.: ер малък «maly jer», srb.: танко јер «tonky jer») jest bukva mnogyh slovjanskyh i neslovjanskyh kiriličnyh alfabetov, ktora v občem ne imaje vlastny zvuk, ale zaměsto togo označaje palatalizaciju (smekčenje) prědhodnoj suglasky. Ona strěčaje se glavno v vozhodnoslovjanskyh jezykah. V bulgarskom ona jest rědka i strěčaje se samo prěd bukvoju о, prěvažno v pozajetyh slovah kako шофьор «šofer». V srbkoj azbukě ona jest odsutna od poloviny 19. stolětja, a nyně javi se samo kako čest ligatur љ i њ. Ona nikogda ne byla čest makedonskoj azbuky, ktora jest osnovana na srbskoj. Takože medžuslovjanskom upotrěbjajut se dvě povyše srbske bukvy, ale zaměsto njih prědlagajut se dvuznaky ль i нь kako alternativy za ljudij, ktori imajut problemy s jihnym pisanjem. Ačekoli medžuslovjansky etimologičny pravopis oficialno ne imaje kiriličny odpovědnik, mekky znak poněkogda javi se s bukvami т, д, р, с, т.

V naučnyh latinizacijah sučasnyh jezykov kako ISO 9 mekky znak najčestěje zaměnjaje se na prim (ʹ) ili na apostrof (). V popularnyh transkripcijah mekky znak često jest propuščeny. V někojih služebnyh latinizacijah, napr. v standardu DSTU 9112:2021 za ukrajinsky, on zaměnjaje se na latinsku bukvu j.[1]

V staroslovjanskoj azbukě bukva ь iměla nazvu ѥрь (jeŕ) i označala redukuvanu samoglasku [ĭ]. Proizhodženje nazvy jest neizvěstno, ale hipoteza, že ona veze se s sovpadenjem s formoju glagoličnoj bukvy r (Ⱃ), izdavaje se smyslnoju. Glagoličny ekvivalent bukvy ь jest . Ni kirilična, ni glagolična bukva ne imaje numerično značenje. V naučnyh latinizacijah starocrkovnoslovjanskogo jezyja i zapisah praslovjanskogo jezyka ona prědstavjaje se bukvoju ĭ ili samoju kiriličnoju bukvoju (napr. пѧть «5» piše se kako pętĭ ili pętь).

Kromě ligatur Љ i Њ, mekky znak takože strěčaje se v ligaturah s bukvami т (), upotrěbjajemoj v hantyjskom jezyku, i д (), v 1814 g. prědloženoj Vukom Karadžićem za srbsku azbuku.[2]

Kodovanje

[edit | edit source]
Kodovanje Ь ь
Nazva v Unikodu CYRILLIC CAPITAL SOFT SIGN CYRILLIC SMALL SOFT SIGN
Unikodšestnadseterična sistema U+042C U+044C
deseterična sistema 1068 1100
HTMLšestnadseterična sistema &#x42c; &#x44c;
deseterična sistema &#1068; &#1100;
alfabetična sistema &#SOFTcy; &#softcy;

Iztočniky

[edit | edit source]
  1. "ДСТУ 9112:2021 (ISO 9:1995, NEQ) Кирилично-латинична транслітерація і латинично-кирилична ретранслітерація українських текстів. Правила написання" (na ukrajinskom). str. 21–22. Data dostupa: 9 maja 2025.
  2. Стефановић, Вук (1814). "Писменица сербскога іезика по говору простога народа" (na srbskom). str. 8–9. Data dostupa: 2 septembra 2025.