Wp/isv/І (kirilica)

І і jest bukva koristajema v někojih sučasnyh kiriličnyh pismah, glavno v ukrajinskom, bělorusskom i rusinskom, kde imaje izgovor [i]. Kromě togo, ona jestvuje v komi-zyrjanskom i komi-permjačskom jezykah, kde prědstavjaje ne-palatalizujuči zvuk [i] prěd bukvami д, з, л, н, с i т. V kazahskom i hakasskom jezykah ona prědstavjaje zvuk [ɘ], v někojih selkupskyh dialektah zvuk [ɪ(:)],^[1] v tofalarskom jezyku zvuk [i:].^[2] Kromě togo, ona byla čest mnogyh historičnyh kiriličnyh alfabetov slovjanskyh i neslovjanskyh jezykov.

Bukva і proizhodila od grečskoj bukvy jota (Ι ι). V staroslovjanskoj azbukě ona iměla nazvu «и» (i) i čislno značenje «10». Ona jestvovala paralelno bukvě и, ktora iměla identičny izgovor. Različalo se medžu njimi tym, že и byl takože nazyvany «osmeričny И», a І «deseteričny И», na osnově jihnyh čislnyh značenij. V glagolici tute dvě bukvy daže iměli tri ekvivalenty: Ⰹ, Ⰺ i Ⰻ.

Prvopočetno mala bukva і pisala se bez točky, bolje-menje kako turečska ı. Točka nad malym і pojavila se pozdněje pod zapadnoevropejskym vlivom. Nad velikoju bukvoju točka piše se samo v bělorusskom rukopisanju.^[3]

V russkom jezyku bukva і pisala se zaměsto и prěd samoglaskami i prěd й (napr. англійскій), a takože v slovu міръ «svět» za odličenje za slova миръ «mir, pokoj». Ona byla ostranjena iz russkoj azbuky v 1918 g. Kromě togo, ona byla upotrěbjena v rumunskom (do 1860-yh lět), bulgarskom (do 1878 g.) i osetinskom (do 1923 g.). V makedonskom ona poněkogda byla upotrěbjena za zvuk [j] prěd vvedenjem kiriličnoj bukvy ј.

V sučasnoj versiji medžuslovjanskogo jezyka bukva і ne koristaje se, ale ona byla prisutna v někojih historičnyh versijah. Matija Majar-Ziljski v svojem «Vzajemnom pravopisu slovjanskom» koristaje samo і zaměsto и i ы.^[4] Vojtěh Merunka v prvom izdanju novoslověnskogo jezyka koristal і pored и i ы, ne samo kako v russkom prědrevolucijnom pravopisu, ale takože za označenje jotacije: іе, іа i іоу zaměsto ѥ, я/ꙗ i ю.^[5]

Kodovanje

Kodovanje		І	і
Nazva v Unikodu		CYRILLIC CAPITAL LETTER BYELORUSSIAN-UKRAINIAN І	CYRILLIC SMALL LETTER BYELORUSSIAN-UKRAINIAN І
Unikod	šestnadseterična sistema	U+0406	U+0456
Unikod	deseterična sistema	1030	1110
HTML	šestnadseterična sistema	`І`	`ј`
	deseterična sistema	`І`	`і`
	alfabetična sistema	`&Iukcy;`	`&iukcy;`

Iztočniky

↑ Ager, Simon. "Selkup (шӧльӄумыт әты)" (na anglijskom). Data dostupa: 15 novembra 2025.
↑ Ager, Simon. "Tofa (Тоъфа дыл)" (na anglijskom). Data dostupa: 15 novembra 2025.
↑ «Над літарай І вялікай у друкаваных тэкстах кропка не ставіцца, а ў рукапісных тэкстах кропка абавязковая.» "Закон Рэспублікі Беларусь. Правілы беларускай арфаграфіі і пунктуацыі". Data dostupa: 11 avgusta 2025.
↑ «і jedno izmed naj priljudnějših pismen, povsuda dobro znano, v azbuki cerkovnoj, v gradjanskoj i v vsěh jezikih, kteri se latinoj pišu; ono je čisto і bez vsake osobite tverdosti ali mehkosti, v ruščině se v istině piše za čisto і, pa samo onda, kada stoji pred samoglasnikom jotovanim; — v pravopisě uzajemnom piši toto čisto i jednoduho і povsuda i vsegda, kdě i kada se čuje nepomehčano і, na priměr: r. терніе знаменіе, piši uz. терніје, знаменіје.» Majar Ziljski, Matija (1865). Узајемні правопіс славјанскі, to je: Uzajemna slovnica ali mluvnica slavjanska (na medžuslovjanskom). Praga. str. 38–39.
↑ Merunka, Vojtěch (2010). Jazyk novoslovienskij (na češskom). Praga. str. 22, 25. ISBN 978-80-87313-51-0.

**Kirilica** smenšiti[pogled | besěda | izměniti]
V slovjanskyh jezykah	А Б В Г Ѓ Ґ Д ДЖ Ђ Е Ё Є Ж З З́ Ѕ И Й І Ї Ј К Ќ Л Љ М Н Њ О П Р С С́ Т Ћ У Ў Ф Х Ц Ч Џ Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
Staroslovjanske bukvy	Ꙃ Ꙁ Ꙅ Ꙉ Ꚛ Ꙩ Ꙫ Ꙭ ꙮ Ѻ Ҁ Ѹ Ꙋ Ѡ Ѿ Ѽ Ꙡ Ꙑ Ꙏ Ѣ Ꙓ Ꙕ Ꙗ Ѥ Ѫ Ѭ Ѧ Ѩ Ꙙ Ꙝ Ꙛ Ѯ Ѱ Ѳ Ѵ Ѷ
Neslovjanske bukvy	Ӑ А̄ Ӓ А̨ Ӕ Г̆ Ғ Ӻ Ӷ Ҕ Ҕ̆ Ԁ Ԃ Ꚁ Ꚉ Д̆ Ԫ Ԭ Ӗ Е̨ Э̨ Ә Ӛ Ӂ Җ Ӝ Ꚃ Ҙ Ӟ Ԅ Ԇ Ӡ Ǯ Ꚅ Ꚅ̆ Ѝ Ӣ Ӥ Ҋ І̨ К̆ Ҡ Қ Қ̇ Қ̊ Ӄ Ӄ̆ Ҟ Ҝ Ԟ Ӆ Ԓ Ԉ Ԡ Ԕ Ӎ Ң Ҥ Ӈ Ԩ Ԋ Ԣ О̆ Ӧ Ө Ӫ Ҩ Ԥ Ҧ Ԛ Ԛ̆ Ԛ̄ Ԛ̇ Ԛ̊ Ҏ Ԗ Ҫ Ԍ Ҭ Ԏ Ꚑ Ꚋ Ꚍ Ꚍ̆ Ҵ Ꚓ Ӳ Ӯ Ү Ұ Ӱ У̊ У̨ Х̆ Ҳ Ӽ Ӿ Ӿ̊ Һ Ԧ Ꚕ Ꚏ Ꚏ̆ Ҷ Ӌ Ҹ Ӵ Ꚇ Ꚇ̆ Ҽ Ҿ Ҽ̆ Џ̆ Ш̆ Щ̆ Ꚗ Ꚗ̆ Ӏ Ҍ Ӹ Ы̄ Ꙟ Я̨ Ԙ Ԝ
Druge znaky	҂ (tyseč) ⃝ (deset tyseč) ҈ (sto tyseč) ҉ (milion) ꙰ (deset milionov) ꙱ (sto milionov) ꙲ (miliard) ҄ (kamora) ҇ (pokrytje) ҃ (titlo) ꙳ (asterisk)
Kirilične azbuky	Abhazska Bělorusska Bulgarska Makedonska Medžuslovjanska Molodcovska Russka Srbska Staroslovjanska Ukrajinska
Daljše	Spisok jezykov upotrěbjajučih kirilicu Sravniteljna tabela kiriličnyh alfabetov Starokirilične čisla

З ←	Varianty kiriličnyh bukv И, Й, I, Ј	→ К
И и · И́ и́ · Ѝ ѝ · Й й · Ӣ ӣ · Ӥ ӥ · Ӥ̄ ӥ̄ · И̂ и̂ · И̇ и̇ · Иᵸ иᵸ · Ҋ ҋ · Й й · І ı · І́ і́ · І̆ і̆ · І̄ і̄ · Ї ї · І̂ і̂ · І̄̀ і̄̀ · І̨ і̨ · · Ј ј · Ɉɉ · Јȷ · · Ꙗ ꙗ · Ѥ ѥ · Ꙓ ꙓ · Ѭ ѭ · Ѩ ѩ · Ꙝ ꙝ · Ю ю · Ꙕ ꙕ · Ы ы · Ꙑ ꙑ ·

[1] Ager, Simon. "Selkup (шӧльӄумыт әты)" (na anglijskom). Data dostupa: 15 novembra 2025.

[2] Ager, Simon. "Tofa (Тоъфа дыл)" (na anglijskom). Data dostupa: 15 novembra 2025.

[3] «Над літарай І вялікай у друкаваных тэкстах кропка не ставіцца, а ў рукапісных тэкстах кропка абавязковая.» "Закон Рэспублікі Беларусь. Правілы беларускай арфаграфіі і пунктуацыі". Data dostupa: 11 avgusta 2025.

[4] «і jedno izmed naj priljudnějših pismen, povsuda dobro znano, v azbuki cerkovnoj, v gradjanskoj i v vsěh jezikih, kteri se latinoj pišu; ono je čisto і bez vsake osobite tverdosti ali mehkosti, v ruščině se v istině piše za čisto і, pa samo onda, kada stoji pred samoglasnikom jotovanim; — v pravopisě uzajemnom piši toto čisto i jednoduho і povsuda i vsegda, kdě i kada se čuje nepomehčano і, na priměr: r. терніе знаменіе, piši uz. терніје, знаменіје.» Majar Ziljski, Matija (1865). Узајемні правопіс славјанскі, to je: Uzajemna slovnica ali mluvnica slavjanska (na medžuslovjanskom). Praga. str. 38–39.

[5] Merunka, Vojtěch (2010). Jazyk novoslovienskij (na češskom). Praga. str. 22, 25. ISBN 978-80-87313-51-0.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]